(Autorka: Radka Loja, publikováno 3. září 2020 na webu psychologie.cz)
Vytvořila jsem nové ONLINE kurzy ZVLÁDÁNÍ EMOCÍ
Chci se podívat.
Když se zeptám někoho ze svého blízkého okolí nebo nechám na seminářích účastníky ohodnotit svoji empatii, tak téměř každý odpoví: „JÁ empatický rozhodně JSEM.“ Tak si říkám, když je každý tak empatický, proč máme mezi lidmi tolik nedorozumění a rozvodů, na sociálních sítích tolik zloby a znechucení… No asi to nebude tak žhavé. Empatií se ohání kdekdo, ale málokdo je empatického přístupu schopen.
Co je tedy vlastně empatie?
Zjednodušeně řečeno, je to schopnost podívat se očima druhého, vcítit se do jeho situace a porozumět jí. Každý to zvládá v jiné míře. Empatie je v našich mozcích od narození již přednastavená. My ji můžeme v průběhu života ještě více vyladit (například praxí všímavosti) tím, že prohloubíme sebeuvědomění, nebudeme věřit vlastním domněnkám a vytvoříme si empatické mentální návyky. Empatie je důležitou schopností – její nízká úroveň přináší do života problémy se vztahy v osobní i pracovní rovině.
Soucit je přirozený
Jednoho pěkného dne skupina vědců z univerzity v Parmě zkoumala aktivitu neuronů v mozku opic. Zjistili, že když opice zvedá ze země jídlo, tak se jí zapojuje určitý okruh neuronů. Jednou ze země zvedl jídlo vědec a opice to viděla. Co se stalo? Opici se zapojily ty samé neurony, jako když si ho zvedala sama. Později byl ten samý jev zjištěn i u lidí, a tak byly objeveny zrcadlové neurony – jeden ze základních pilířů empatie. Některé vědecké objevy vznikají skvělou souhrou náhod.
Podobný jev byl odhalen i u reakce na bolest. Vždycky jsem byla překvapená, že když se například moje děti nebo i někdo cizí třeba o něco pořádně praštil a já jsem to viděla, fyzicky jsem ve svém těle na tom samém místě cítila bolest jakoby „s ním“. Připadalo mi to zvláštní, později jsem se ale dozvěděla, že je to zcela běžný jev.
Na úrovni neuronů existuje „matrice bolesti“, která představuje oblasti mozku, jež se aktivují, když prožíváme bolest. Patří sem především přední cingulární kortex, talamus, insula a cerebelum. Studie prokazují, že pokud pozorujeme bolest blízké osoby, aktivují se nám v mozku stejné struktury, jako bychom bolest prožívali my sami. Většinou nezažíváme stejnou sílu bolesti, ale sdílíme podobnou emoční zkušenost. Toto je neurologický základ soucitu.
Já empatie a ti druzí
Zbytek článku, včetně nahrávky meditace milující laskavosti je volně dostupný na mém dalším webu Mindtrix.cz: na tomto odkazu