Temná sestra lásky – nenávist

Autorka Radka Loja, publikováno na webu Psychologie.cz 23. 10. 2019

Zamilovaní prožívají koktejl povznášejících emocí, který může dozrát v lásku, ale také se zkazit v nenávist. Emoce se mění a přelévají jako vlny na moři. Ne každý z nás dokáže proměnlivost emocí zvládnout hladce, zvláště když spadnou růžové brýle zamilovanosti. I když je láska v plné síle, mohou se do ní přimíchat pochybnosti, zda mě ten druhý skutečně výlučně miluje, jestli je to ten pravý, jestli nám to vydrží… Láska je ohrožena také vlastní neschopností umět skutečně milovat – naše city jsou často určovány zkušenostmi z předchozích vztahů. Naše schopnost lásky je poničena životními frustracemi a neurotickými strukturami, které vláčíme s sebou. Umění zralé lásky od nás vyžaduje mnoho pokusů, trpělivost a velké úsilí.

„Může být projevem zlomeného srdce či „zlomeného pocitu vlastní dokonalosti“ i nenávist?“ ptá se čtenářka Jana.

Nenávist je polaritou lásky, která se aktivuje při emocionálně velmi zraňujícím nebo existenci ohrožujícím zážitku (například nevěra, rozchod, nezájem). Nenávist funguje jako určitá forma psychické obrany. Trpíme a naše duše se brání nepříjemným emočním prožitkům. Původní přitažlivost se přeměnila v odpor. Místo toho, aby emoční pouto k druhé osobě zmizelo, změnilo polaritu.

Přece nemůžeme milovat někoho, kdo se s námi rozešel nebo nám ublížil. A tak si stavíme obranné zdi nenávisti. „Je potřeba si toho člověka zhnusit a vidět na něm jen to špatné, protože žádné dobré vlastnosti nemá!“ Takový blábol nám často vnucuje naše mysl. Pokud jí uvěříme, vybudujeme si pevnou zeď, která může stát dlouho, třeba i celý život. V některých vztazích se zdi boří a zase znovu staví a někde jsou postaveny v jakési průhledné formě – tito lidé milují a nenávidí zároveň.

Nepustím tě!

Carl Gustav Jung ve své knize Duše moderního člověka píše, že pokud se po lásce objeví nenávist, signalizuje to, že citová vazba přetrvává, ale na jiné, deformované úrovni. Lidé mají tendenci držet ty, kteří je opustili, aspoň jiným emočním poutem a tím bývá nenávist. Pro mnohé z nás funguje: Lepší pokřivené pouto než žádné. Je to podobné jako u dětí, které „zlobí“ – Lepší jakákoli pozornost než žádná.

„Nenávist je lásce blíž než mrazivá lhostejnost“, napsal Julius Zeyer. Skutečným opakem lásky je právě lhostejnost – necítíte nic. Je vám jedno, co partner dělá, s kým to dělá, kde je, kdy přijde apod. Nevidíte ani to dobré, ani to špatné, co jste společně prožili.

Během života jsem došla k pěti nejčastějším důvodům, proč se láska mění v nenávist … a jak s nenávistí pracovat v pěti krocích.

Celý článek si můžete přečíst zde: psychologie.cz – temna-sestra-lasky